Historie školy
Střední škola na Zastávce mohla stavět na velmi dobrých základech. Zastávecké školství mělo nejen poměrně dlouhou tradici (od roku 1865), ale mělo i dobré jméno díky ustálenému a kvalitnímu pedagogickému sboru a zájmu obce o potřeby školy.
V roce 1932 byla na Zastávce postavena jedna z nejmodernějších škol na Brněnsku.
Školu však nedělá dobrou její budova, ale pedagogický sbor. Jména jako Josef Hunkes, Josef Krška, Jan Komenda a Antonín Rada se stala díky dojíždějícím žákům pojmem pro celé široké okolí.
Po těžkých letech války a po rozsáhlé poválečné obnově značně poškozené školní budovy očekávali i učitelé v poválečné euforii, že nový režim vyřeší mnohé problémy předválečného školství a přinese větší volnost do výchovně vzdělávacího systému. S touto nadějí přivítali i zákon o jednotné škole, který měl formálně dát rovnost ve vzdělání všem občanům bez rozdílu. Netušili, že nový režim nejenže zlikviduje již podruhé postavenou Masarykovu bustu před školou, zruší čestný název škol – Jubilejní školy Masarykovy, ale že zideologizuje ve škole takřka vše, co bude jen možné. Učitelé budou nuceni vyučovat žáky tomu, co se neshoduje s jejich přesvědčením a neustálé reformy budou školství spíše devastovat než zvelebovat.
V tomto systému měla zastávecká škola opět štěstí. Vedle pokorných vykonavatelů vůle i zvůle mocných zde totiž byli i učitelé tělem i duší. Učitelé, kteří dokázali úroveň školy udržet nejen v dobách nacistické okupace, ale i v dobách komunistického režimu. Ke jménům,která jsem již uvedl, bych nyní mohl dodat Ladislav Nevoral, Emil Kříž, Oto Kružík, Ladislav Bartoš, Zdeněk Valeš, Josef Janás, Zdeněk Menoušek, Vladimír Vaněk a mnohá další. I v těchto dobách zde vévodilo jméno doktora Antonína Rady, který byl tou nejvýraznější osobou zastáveckého školství.
29. 8. 1953 byla dekretem ONV Rosice na návrh KNV v Brně zřízena v Zastávce jedenáctiletá střední škola. Snad padla volba na Zastávku pro její tradičně kvalitní školství, snad to byl jen administrativní zákrok nové byrokracie. I tak tato skutečnost vyvolala nelibost okolních větších obcí a měst. Nová škola však byla realitou a velmi brzy se na Zastávce zabydlela. Na škole nejdříve vyučovali učitelé, kteří již na Zastávce působili. Postupně však přicházeli další.
V roce 1956 proběhly první maturitní zkoušky.
Budova školy se stávala těsnou. Nižší ročníky jedenáctiletky chodily na směny, vyučovalo se i v Hornickém domě.
Ve školním roce 1959–1960 byla přistavěna nová část budovy. Přibyly 4 učebny, 2 pracovny, 2 kabinety, 1 sborovna, kuchyň s jídelnou a byt školníka.
1. září roku 1960 dostala škola nový název – Jedenáctiletá střední škola Julia Fučíka.
Značná změna nastala v roce 1963. Byla zřízena střední všeobecně vzdělávací škola a postupně se začala oddělovat od školy základní. Začal vznikat samostatný středoškolský pedagogický sbor.
Po bouřlivém roce 1968 byla existence střední školy dosti dlouhou dobu nejistá a hrozila její likvidace. Přesto byla 1.září 1969 zahájena výuka na čtyřletém gymnáziu a to je nová kapitola z historie školy se staronovým názvem gymnázium.
Zvyšoval se počet studentů i pedagogů.
Výraznou posilou sboru se stal pan Zdeněk Kožmín, který byl normalizačním režimem vyhnán z pedagogické fakulty v Brně. Novou legendou školy se jistě stala i paní Marie Sehnalová, profesorka jazyka německého a latinského.
Ve víru politických změn došlo k výměně ředitelů. Pan Jaroslav Sankot musel odejít vyučovat na gymnázium do Ivančic. Pan Stanislav Řehořka, nový ředitel, se zaměřil hlavně na materiální zvelebení školy.
Postupně přicházeli jako noví profesoři její bývalí absolventi.To je již však takřka současnost. Celá sedmdesátá a osmdesátá léta se připravovala stavba nové budovy gymnázia. V archívu leží několik variant možné stavby. Všichni studenti i učitelé školy zažili řadu stavebních úprav staré budovy. Jistě je v paměti mnohých absolventů rekonstrukce elektrické instalace a ústředního topení za plného provozu , kdy průrazy ve zdech mezi třídami poskytovaly nebývalé obveselení studentům gymnázia i žákům základní školy. Málokdo ze studentů druhé poloviny osmdesátých let zapomene na závěje prachu, zvuk sbíječek i semaforovou regulaci při další generální opravě staré budovy, která se pochopitelně také prováděla za plného chodu školy a navíc pověstným tempem okresního stavebního podniku.
Rok 1989 byl opět zlomem v dějinách školy. Listopadové události nebyly ani na našem gymnáziu idylickou záležitostí. Snad dobrý duch této školy způsobil, že i v tak pohnutých dobách se, alespoň vzhledem ke studentům , zcela jasně nadřadily úkoly vzdělávací nad politické. Do čestného názvu školy se vrátilo opět jméno T. G. Masaryka.
Změny ve vedení gymnázia proběhly v podstatě jako generační výměna. Nové vedení se muselo vyrovnat s těmito úkoly:
- zahájit a také dokončit přístavbu gymnázia
- přejít na právní subjektivitu
- orientovat se v nových podmínkách tržního hospodářství
- zahájit sedmiletý studijní cyklus
Úkolů bylo mnoho a bylo potřeba rychle koncentrovat síly.
Na podzim roku 1990 se podařilo nezměrným úsilím vedení školy a tehdejšího předsedy nového národního výboru pana Jaroslava Ťopka zahájit stavbu s minimálním finačním zajištěním.Tento riskantní krok se ukázal jako nutný pro realizaci téměř dvacetiletého plánu. Po různých změnách se dodavatelem stavby stala soukromá firma Betostav, vedená panem Karlem Dribčákem. Původní rozpočet,asi 8 mil. Kčs, byl několikrát valorizován. Bylo také rozhodnuto o změně projektu a tím přistavěny další 4 třídy. Nová budova byla stavěna pro čtyřleté gymnázium a podstatnému nárůstu studentů by nevyhovovala. Konečná cena stavby je asi 23 mil. Kč. Během dvou let tu tedy stojí nová školní budova s třemi velkými posluchárnami fyziky, chemie a biologie se třemi laboratořemi, dvěma jazykovými učebnami, písárnou, učebnou pro výuku informatiky, knihovnou, hudebnou, kreslírnou a učebnou matematiky. Učitelé mají konečně sborovnu a v kabinetech mohou mít učební pomůcky a velmi slušné pracovní prostředí. V přízemí jsou centrální šatny. V suterénu budovy je velká jídelna s prostornou kuchyní, kde se budou moci v kulturním prostředí stravovat nejen studenti a profesoři gymnázia, ale i žáci a učitelé základní školy. Když k tomu všemu připočítáme šest pěkných opravených tříd ve staré budově, je na Zastávce opět škola, která předčí obvyklý průměr.
První almanach by snad měl přesněji zachytit historii školy i její atmosféru. Myslím si však, že historii přesně zaznamenává školní kronika a atmosféra je uložena v srdcích absolventů i učitelů.
Obávám se, že se mi nepodařilo vystihnout vše podstatné a vůbec již ne “sine ira et studio“. Bránila mi v tom citová i generační zaangažovanost. Napsat něco nepěkného o škole, která vzdělávala mého otce, ve které jsem prožil nejkrásnější chvíle svého dospívání, které vzdělala mé děti a na jejíž části historie jsem se sám podílel, to bych ani nedokázal. Prosím tedy čtenáře, aby můj úvod brali spíše jako jednu ze vzpomínek pamětníků. Ty, kteří přece jen touží po historické reminiscenci, ty zvu k prohlídce školní kroniky a předkládám jim základní data z historie školy :
Historie střední školy v Zastávce
- 28.8.1932 – otevření nové školní budovy pro obě školy
- 31.1.1933 – čestný název Jubilejní školy Masarykovy
- 13.9.1945 – obnoven čestný název Jubilejní škola Masarykova
- 21.4.1948 – zákon o jednotné škole vytvořil školy dvě: střední školu se čtyřletou docházkou do 15 let a národní školu s pěti školními roky
- 1.9.1953 – zřízena jedenáctiletá střední škola s 15 třídami a s 538 žáky
- 10.9.1960 – název Jedenáctiletá střední škola Julia Fučíka
- 1.7.1963 – rozdělení školy na základní devítiletou školu /1.–9. roč./ a střední vše-obecně vzdělávací školu /3 roč. žáků 15–18 let/
- 1.9.1969 – zřízení základní devítileté školy a gymnázia se čtyřmi ročníky
- 1.9.1976 – základní škola podle tzv. nové školské soustavy s osmi třídami a čtyřleté gymnázium
- 7.5.1990 – navrácení názvu Základní škola T.G.Masaryka a Gymnázium T.G.Masaryka
- 1.9.1990 – zavedení l. ročníku /primy/ sedmiletého cyklu gymnázia podzim 1990 – zahájení stavby nové budovy gymnázia 1.9.1993 – otevření nové budovy školy jaro 1997 – zahájení stavby sportovní haly
- 1.2. 1998 – otevření sportovní haly
Ředitelé střední školy:
RNDr. Antonín Rada 1953–1959
p. Jan Žalud 1959–1961
p. Jaroslav Sankot 1961–1970
p. Stanislav Řehořka 1970–1990
PhDr. Petr Kroutil 1990–2017
Mgr. Libor Hejda 2018 – dodnes